Ráda bych hned na začátku upozornila, že v tomto článku se s vámi nepodělím ani tak o rady, co kdy zamluvit a přichystat, ale o jedno mé velké prozření, které bohužel přišlo až po svatbě. Doufám, že díky mé zpovědi třeba vylepším něčí zážitek či vzpomínky nejen na den zásnub a svatební den, ale i na další důležité životní okamžiky.
Mé zásnuby byly mnou již nějakou chvíli očekávané, ale i přesto velmi krásné. Můj přítel předvedl, jak dobře zná mou romantickou duši.
Při cestě přes půl republiky udělal zastávku na zámku Červená Lhota. Po prohlídce zámeckých komnat mě i přes poněkud zamračené nebe pozval na lodičku. Spadlo na nás pár kapek a mně v uších zaznělo:
„Nes mě loďko ke břehu, jedu, jedu pro něhu, jedu, jedu pro krásu,
pro dívku s vlasy do pasu. Zlatovlásko, krásko, kdo ví co bude dál?“
Uprostřed jezera, v pozadí s kulisou zámku můj nově objevený romantik poklekl a pronesl ta krásně znějící slova:
„Zuzanko, vezmeš si mě?“
Bála jsem se, že jsem ztratila hlas, ale z mých úst se ozvalo:
„ANO“
Byl to jedinečný, silný okamžik plný radosti, nadšení a úsměvu. Můj už snoubenec mi tehdy s jiskřičkami v očích řekl, že takový zářivý a dlouhé minuty nemizící úsměv u mě ještě neviděl.
Naše zasnoubení jsme si užily jen těch pár chvil na jezeře.
Měli jsme nutkavý pocit, to co nejdříve sdělit rodičům, a tak jsme tu radostnou zprávu oběma rodinám oznámili v blízké době. Dnes ani nevím, proč jsme s tím spěchali, zřejmě jsme byli plní dojmů a radosti.
Nicméně v obou případech nás rodiče logicky zasypaly ohromným množstvím otázek kolem svatby. Sami jsme ještě neměli žádnou společnou představu o čemkoli, co by se svatby týkalo, natož abychom měli vybrané datum, které každý chtěl hned znát. Byli jsme tedy trochu nedobrovolně natlačeni do hledání odpovědí na otázky rodiny.
Krásný pocit a radost ze zasnoubení vyprchaly doslova jak pára nad hrncem.
Drahá slečno, doufám, že okamžik zasnoubení pro Vás byl výjimečný a blažený pocit z něj Vás bude provázet i následující dny a měsíce plné svatebních příprav. Nejdříve bych Vám chtěla ze srdce pogratulovat ke krásnému životnímu rozhodnutí. Nechť pro Vás začíná nádherná životní kapitola plná lásky a radosti.
Než se ale pustíte do plánování svatby, dovolte si zastavení.
Ať máte čas na plánování svatby jakkoli dlouhý, dovolte si setrvat v zásnubní euforii. Je jedno, jak dlouhé Vaše zastavení bude. Může trvat den, týden a třeba i měsíc, dva. Užijte si spolu jako pár ten čas, kdy jste snoubenci. Vychutnejte si to, jak to zní, jaký je to pocit.
I když Vám jako každé nevěstě v hlavě poběží myšlenky na to, co bude dál, kolik je toho potřeba zařídit, kdy a jak zasnoubení oznámit, co nakoupit, objednat a tisíce dalších, nechte je plynout, nevěnujte jim pozornost. Nebuďte jako já. Času na to vše ještě bude dost a opravdu nic neuteče.
Možná pro Vás tyto řádky nejsou žádnou novinkou a důležité životní okamžiky si umíte prožít. Ale možná jste jako já a mnoho dalších. Tak nějak si plyneme životem a až zpětně si uvědomíme, jak pomíjivé jsou ty nejdůležitější chvíle v životě. Takovým jako já by se mohlo hodit poselství mému mladšímu já, které je tak trochu omluvou mému manželovi a mě za to, o co jsme se ochudili.
Mému mladšímu JÁ:
Milá nevěsto, zastav se prosím a uvědom si, že i Tvůj partner si dopřál čas. To, že Tě požádal o ruku, většinou není jen nápad okamžiku. Muži své kroky promýšlejí. Zvlášť, když se týkají něčeho, co může trvat celý život. Zvlášť, když se týkají manželství.
Zamysli se a uvědom si, že Tvůj budoucí muž Ti právě věnoval svůj zbytek života. Rozhodl se, že Ty jsi ta z milionů dalších dívek, která bude stát po jeho boku ve všech chvílích života. Vložil do Vašeho vztahu veškerou důvěru.
A Ty čteš tento text, protože jsi totéž udělala pro něj – řekla jsi jedno z nejdůležitějších ANO v životě.
Jediný rozdíl je, že muži na své rozhodnutí mají tolik času, kolik si dají a my ženy jen pár vteřin :o) Proto Ti radím, dej sama sobě taky čas a prožij si tu chvíli naplno. Poděkuj svému muži za důvěru a lásku. Neboj se pojmenovat všechny pocity.
Jen na sebe nehrň hned velkou fůru povinností. Věř mi, nic neuteče, svatba se dá zařídit třeba i za dva měsíce. Nehledě na to, že budeš-li si to přát ze srdce a vyšleš-li přání někam do vesmíru, k Bohu, andělům, přírodě, tak svatba bude přesně taková, jakou si ji vysníš.
Nepochybuj a raduj se!
Co Vaše zásnuby? Procítily jste si je nebo kolem Vás ten okamžik jen proletěl?
Těším se na Vaše zásnubní zážitky a prožitky, neváhejte a klidně mi napište :o)